Český název:	Jitrocel větší
Latinský název:	Plantago major L.
Čeleď:	Jitrocelovité
Tvar listové čepele:
Popis:	Vytrvalý druh s převážně generativním rozmnožováním. Oddenek s jednou nebo více rozkladitými listovými růžicemi, listy okrouhle vejčité až eliptické, 5-30 x 3-10 cm velké, celokrajné nebo nepravidelně zoubkaté, 3-9-ti žilné, lysé nebo mírně pýřité, náhle zúžené v řapík. Řapík stejně dlouhý nebo kratší než čepel, stvol krátce vystoupavý. Klas hustý, zpravidla delší než stvol. Tobolky oválné až vejčité, 2-4 mm velké, s 6-11 semeny. Semena až 2 mm dlouhá, proměnlivá, v obrysu oválná až nepravidelně hranatá, lesklá, tmavošedá až rezavá.
Stanoviště:	Všeobecně rozšířený druh od nížin až po horské oblasti. Vyskytuje se převážně na neobdělávané půdě, zřídka na zemědělské půdě - zde zejména ve víceletých pícninách (jetelovinách), v travních porostech. Výskyt na orné půdě je omezený. Vzhledem k ojedinělému výskytu je při intenzivním obhospodařování půdy hospodářský význam tohoto plevele malý. Problematickým se může stát v mezerovitých porostech při vyhynutí plodiny nebo při špatném založení travních porostů. Na orné půdě má nižší konkurenční schopnost vzhledem k pomalejšímu růstu. Škodlivost nastává pouze výjimečně při přemnožení v konkurenčně slabých porostech. Úporným plevelem může být v trávnících, kde může zcela vytěsnit kulturní porost.
Zajímavost:	Rozmnožování probíhá převážně generativně. Kvete od června až do pozdního podzimu. Jedna rostlina tvoří až několik tisíc semen. Již po uzrání semena dobře klíčí, nejlépe z povrchu půdy. Vegetativní rozmnožování je bezvýznamné. Na nezemědělské půdě se šíří do nejbližšího okolí rostliny vypadáváním semen z víčkatých tobolek. Semena procházejí nepoškozená zažívacím traktem a mohou se šířit i statkovými hnojivy. Na orných půdách nemá z důvodu každoročního zpracovávání půdy dobré podmínky k šíření. Výskyt zde bývá způsoben příměsí semen v osivu některých drobnosemenných plodin, zejména jetelovin a trav.

Fotogalerie:
                   

Vložil/a: Veronika Čapková