Kmín luční
| Český název: | Kmín luční |
| Latinský název: | Carum carvi |
| Čeleď: | Miříkovité |
| Tvar listové čepele: | |
| Popis: | Je dvouletá, 30 až 100 cm vysoká bylina. V prvním roce vytváří růžici přízemních, pochvatě řapíkatých listů, s lístky čárkovitými, 2x až 3x peřenosečnými. Ve druhém roce vyrůstá řídce větvená, hladká až jemně rýhovaná lodyha. Přízemní a dolní lodyžní listy jsou řapíkaté, s lístky v 8 až 12 jařmech postavených kolmo k vřetenu listu. Horní lodyžní listy jsou menší a jsou přisedlé na širokých pochvách. Okolíky jsou složeny z 8 až 11 okolíčků, každý s 15 až 18 květy, obaly i obalíčky chybí. Drobné květy jsou bílé, výjimečně růžové. Plodem je dvounažka 3 až 5 mm dlouhá. Kvete v V až VII. |
| Stanoviště: | Louky, pastviny, meze, okraje cest, kamenité svahy, preferuje půdy čerstvě vlhké až vlhké, na živiny bohaté. V ČR téměř po celém území s různou hustotou výskytu, nejvíce v oblasti pahorkatin a podhůří, méně zřejmě v nížinách a v horských oblastech. Celkově roste takřka v celé Evropě vyjma Středozemí, dále na severozápadě Afriky, na Kavkaze, ve střední Asii, na Sibiři, na Dálném Východě, v severním Íránu, v Afghánistánu, v Mongolsku, v severozápadní Číně, v Himaláji, druhotně zavlečen do Severní i Jižní Ameriky a na Nový Zéland. |
| Zajímavost: | Hojně se kmínu užívá jako koření a také při výrobě likérů. Mladé lístky je dále možno přidávat jako mírně aromatizující zeleninu do salátů či omáček. Kmínu se na našem území užívá již od středověku. |
Vložil/a: Balonová Veronika