Český název:	Smetánka lékařská
Latinský název:	Taraxacum officinale
Čeleď:	Hvězdnicovité
Tvar listové čepele:
Popis:	Vytrvalý, lysý až slabě vlnatý, proměnlivý plevelný druh, při poranění ronící z nadzemních i podzemních orgánů bílé mléko. Zakořeňuje hlouběji v půdě jednoduchým až větveným kůlovým kořenem, zasahujícím až do podorničních vrstev. V prvním roce vyrůstá z nažek pouze bohatá listová růžice s listy různých tvarů. V obrysu jsou obvejčité až obvejčitě kopinaté, tupé, tupě špičaté, obvykle hluboce kracovitě laločnaté až oddáleně vykrajovaně zubaté. Druhým rokem a v dalších letech vyrůstá obvykle několik přímých až mírně zakřivených, dutých, bezlistých stvolů, 4 – 40 cm vysokých, ukončených jediným velkým květním úborem. V úboru jsou pouze květy s korunami jazykovitými, zlatožluté až světle žluté. Plodem jsou ochmýřené nažky, 2,5 – 3,5 mm dlouhé, dlouze klínovitého tvaru, na příčném řezu kosočtverečné, šedožluté, mají podélná žebra v horní polovině zubatá.
Stanoviště:	Domácí je v Evropě a v Asii. Zavlečena do Severní Ameriky a do Austrálie. U nás se hojně vyskytuje ve všech oblastech na loukách, pastvinách, mezích, úhorech a jiných místech, odkud zapleveluje na značné vzdálenosti pole, zahrady a ostatní kultury. Je dnes nejrozšířenějším a také nejnebezpečnějším plevelem víceletých pícnin, je velmi nepříjemným plevelem luk, pastvin, trávníků, parků. Svým velmi časným a rychlým rozvojem potlačuje zvláště na jaře mladé rostliny pícnin. Na orné půdě, kde se provádí podzimní orba, se pampeliška neprosadí. Její výskyt v posledních letech neustále stoupá. V mládí je chutným krmivem a je přijímána všemi domácími zvířaty. Má široké uplatnění – poskytuje včelám vydatnou časně jarní a letní pastvu, je sbírána jako léčivka, používána pro výrobu sirupů aj.
Zajímavost:	Rozmnožuje se generativně i vegetativně. Kvetení probíhá především v dubnu až červnu, jednotlivě však od časného jara až do podzimu. V úboru dozrává až přes 150 nažek, jedna rostlina vytváří až několik tisíc nažek. Klíčivost je po dozrání vysoká, vzchází nejlépe z povrchu půdy a z hloubky do 1 cm. Anemochorní nažky jsou roznášeny větrem, vodou (chmýr slouží jako plovací zařízení), zvířaty (chmýr se zachycuje na srst zvířat) na velké vzdálenosti, rozšiřují se rovněž osivem, půdou, nářadím, komposty, hnojem aj. Vegetativní rozmnožování částmi kořenů je podstatně menší, úlomky jsou roznášeny půdou, nářadím, komposty aj.

Fotogalerie:
                           

Vložil/a: Veronika Čapková